Horečka

Zvýšená teplota, horečka bývá často prvním příznakem onemocnění u dětí i dospělých. Nemáme ovšem důvod se zvýšené teploty obávat, protože je jedním z obranných mechanismů organismu proti virové či bakteriální infekci. U malých dětí stoupá tělesná teplota mnohem rychleji a více je ohrožuje než u dospělých jedinců. V zimním období bývá nejvyšší výskyt respiračních infekcí, které bývají doprovázeny horečkou. Pojďme si vysvětlit mechanismus vzniku horečky a způsoby, jakými ji můžeme snížit a bránit jejímu vzniku.

Stálá tělesná teplota je jednou z důležitých podmínek udržení vnitřního prostředí organismu. Její udržení je nezbytné hlavně pro všechny metabolické pochody uvnitř i vně buněk, změna teploty může tyto pochody vážně poškodit. Za normálních okolností lidský organismus udržuje v klidu teplotu v průměru okolo 37°C na povrchu těla. Uvnitř organismu se udržuje konstantní teplota 39-40°C (teplota jádra, kterou však není zevním měřením možné zjistit). Během dne kolísá teplota v rozmezí cca 0,5-0,7°C, přičemž nejnižší teplota je okolo čtvrté hodiny ranní, maxima naopak dosahuje večer okolo osmnácté. Teplota se zvyšuje při fyzické námaze, během ní můžeme v konečníku naměřit až 40°C. Lidský organismus snese podchlazení na teplotu 27-25°C, zcela výjimečně až na 24-21°C. Naopak déle trvající teplota nad 41°C může poškodit mozek, nad 42,4°C je poškození mozku nezvratné a může vést až ke smrti. Při tak vysoké teplotě již dochází k denaturaci některých bílkovin.

Stálou tělesnou teplotu řídí termoregulační centrum v hypothalamu. K jejímu udržení využívá různé mechanismy. Zdrojem tepla jsou svalová práce a metabolické děje (zejména v játrech). Nadbytečné teplo se odvádí vyzařováním, prouděním vzduchu a vedením z asi 70%, pocením s následným odpařováním vody z 27%, zbytek tepla odchází dýcháním, stolicí a močí.

Zvýšení teploty je příznakem zánětu, kterým se organismus snaží vyrovnat se škodlivými vlivy (noxami). Nejčastější příčinou vzestupu bazální teploty je infekce, mohou ho však zapříčinit i mnohá neinfekční onemocnění provázená zánětem. Mírně zvýšenou teplotu do 38°C považujeme za účelnou obrannou reakci, a proto se nesnažíme o její snížení. Vyšší teplotu nazýváme horečkou. Ta už náš organismus značně vyčerpává, tudíž je zde snaha o její snížení na místě. Horečka bývá příznakem akutní infekce, a pokud je dobře zvládnuta, během několika dní ustoupí většinou bez následků. Dlouhodobě trvající zvýšená teplota by nás naopak měla varovat, neboť může signalizovat probíhající vážné onemocnění. Horečka vzniká jako reakce imunitního systému na tzv. pyrogeny, což jsou buď makromolekulární látky bakteriálních buněk a virů, nebo některé tělu vlastní signální molekuly. Horečka nad 41,4°C může u dospělých vyvolat tzv. febrilní křeče, stavy podobné epileptickému záchvatu. V dospělosti je výskyt febrilních křečí vzácný, u malých dětí ve věku 1-4 roky se však tyto křeče při horečnatých stavech dostavuje relativně často (asi u 2,5% všech dětí). U tak malých dětí může navíc febrilní křeče vyprovokovat již horečka nad 38,0 °C.

Vysoké horečky se u malých dětí dostavují mnohem častěji než u dospělých. Je to dáno tím, že termoregulační systém není dosud vyzrálý a neumí udržet stálou tělesnou teplotu. Nejčastěji horečky u dětí vyvolá běžná respirační infekce, která u dospělého většinou proběhne bez zvýšení teploty. U dětí však je horečka v rozmezí 38-39°C konstantním příznakem.

Zvýšenou teplotu do 38°C snáší normální dítě za předpokladu dostatečného přísunu tekutin velmi dobře. Je to navíc účinná zbraň organismu v boji s infekcí, a proto není účelné ji snižovat. Ke snižování horečky je třeba přistoupit, je-li teplota vyšší než 38°C. Zvyšování tělesné teploty zvyšuje ztrátu tekutin, na každý stupeň Celsia navíc se jejich potřeba zvyšuje o 10-20%. Především u kojenců se může při nedostatečném příjmu tekutin rozvinout nebezpečná dehydratace – ztráta tekutin spojená s rozvratem vodního a minerálního hospodářství. Je nutné, aby děti při horečce dostatečně pily. Snižování horečky by měl být komplexní postup zahrnující jak farmakologické, tak i fyzikální metody.

Teplotu je nutné vždy objektivně určit, tj. změřit teploměrem. Děti mají často vysokou kožní teplotu a zdají se rozpálené a přitom zvýšenou teplotu nemají. Naopak při závažných stavech u kojenců a batolat je někdy dítě pobledlé, teplejší se nejeví, má studené ruce a nohy a přesto můžeme naměřit vysokou tělesnou teplotu. Teplota do 38 se nazývá zvýšená a mnohdy není vůbec nutné ji srážet. Teplota nad 38 stupňů je už horečka a je už nutné ji snižovat nějakým léčebným opatřením. Je vhodné mít na paměti, že malé děti nejjednodušeji měříme rychloběžkou v konečníku a teplota zde naměřená je asi o 0,5 stupně vyšší než teplota naměřená v podpaží.

Jak postupujeme, naměříme-li u dítěte horečku?

Můžeme použít buď léky nebo nějakou fyzikální metodu nebo i kombinaci obojího. Z léků u dětí používáme léky na bázi paracetamolu (Paralen, Panadol, Efferalgan, Mexalen...) nebo léky na bázi ibuprofenu (Ibuprofen, Ibalgin, Brufen, Nurofen...) Oba léky jsou volně prodejné.

Lékové formy vhodné pro malé děti jsou buď čípek nebo sirup. V krajním případě je možno drtit tablety. Jednotlivá dávka se odvíjí od hmotnosti dítěte a je uvedena v příbalovém letáku. Je nutné mít na paměti, že se dávky nesmí překračovat a je nutné i hlídat celkovou denní dávku. Dále je třeba vědět, že lék působí jen po určitou dobu, během které se zmetabolizuje a vyloučí z těla, takže teplota může znovu stoupnout a vůbec to neznamená, že lék nefunguje. Je vhodné měřit teplotu po 3-4 hodinách a stoupne-li opět přes 38st, je nutné podat další dávku a to buď stejného preparátu nebo léku ze 2. skupiny (ParalenX Ibuprofen).

Fyzikální metody snižování teploty

Všeobecně se uvádí zábal, který může mít však určitá úskalí. Svlečené dítě se položí na mokré prostěradlo nebo tenkou osušku (namočeno ve vlažné vodě) a do textilu se lehce zavine. Dále nepřikrývat! Odpařující se voda mechanicky ochlazuje povrch těla. Postup je možné opakovat asi po 10 minutách.

Další možností je přikládat studené obklady na místa, kudy procházejí velké cévy, jako jsou třísla a nadklíčková krajina. Je možné omývat žínkou namočenou opět v odražené vodě a nechat odpařovat.

Důležitou zásadou v případě, že má dítě horečku, je podávat maximální množství tekutin, které nemusejí být teplé, spíše pokojové teploty.

Nutná je opatrnost, jestliže dítě při horečce opakovaně zvrací. Není tím myšleno, že trochu ublinkne, protože to se může v úvodu virozy s horečkou stát. Jestliže však zvrací opakovaně, je vhodné kontaktovat lékaře.

Obecně se dá říct, že není třeba v případě horečky u dítěte bezpodmínečné vyšetření lékařem. Je-li dítě v celkově dobrém stavu, nemá -li žádné konkrétní výrazné potíže (bolest v krku, bolest v uších, neztišitelné zvracení, zchvácenost), má běžné projevy začínajícího nachlazení, jako je rýma a pokašlávání a fungují-li léky na teplotu, vyplatí se několik dní vyčkat.

Toto jsou jen doporučené postupy. Pokud se jimi budete řídit a během 24 – 48 hodin nedojde ke zlepšení stavu Vašeho dítěte, je bezpodmínečně nutné navštívit lékaře!